Recenze na ostravan.cz

Nová kapela Ticho! vydala slušný debut, který rockuje na první dobrou

 24.1.2019    Hudba  

Krnovská kapela Ticho! je na regionální rockové scéně novým pojmem. Její členové však nejsou žádní zelenáči, ale ostřílení muzikanti, kteří nepostrádají zkušenosti. Debutová kolekce dvanácti písní se jmenuje eponymně Ticho a natáčela se v ostravském studiu Mroš.

Ticho! hraje ve složení Pavel Malík (baskytara, zpěv), Stanislav Vendolský(kytara) a Marek Vítámvás (bicí). Rockový sound nezapírá inspiraci kapelami Lucie, Support Lesbiens, Portless, ze zahraničních má blízko k americkým hitmakerům Toto, jiné momenty evokují Coldplay i Faith No More. Byl by ale omyl si proto myslet, že jde o pouhé napodobování.  Hudba kapely má nakažlivé charisma s akcentem na výrazné melodie, šťavnatou rytmiku, solidní instrumentální prvky a slušné vokály.

Píseň Strážce majáků otevírá album strhujícím epickým intrem. Na barvu hlasu Pavla Malíka (v nižších polohách nápadně připomíná Davida Kollera) si člověk snadno zvykne: spodní tóny mu znějí trochu kovově, v refrénech a vyšších hlasových polohách má naopak vyrovnanost a plný zvuk. Po melodicky i textově mírně banální Chci vrátit se zpátky zaujme důraznější song Do ohně házej s rytmicky pulzující slokou a výrazným refrénem: Život jako každej plamen, neřídí se žádným plánem, vosk už tuhne a knot se láme, život, svíce… se vším ámen.

Sněhová vločka potěší filozofujícím textem, který se vyhýbá omšelým frázím. Atmosférický začátek písně Zavolej se rozjede do pulzujícího funkového rytmu, sympaticky nakročeno mají i následující songy Jako tenkrát, baladická a tajemná Marie Ann, romantická Utíkám, fanouškovská přiznávka v písni Lucie a hravě sexistická Má milá hrej s náramně vyklenutým refrénem (důkaz, že Malík má rozsah spolehlivě přes dvě oktávy!).

Melodický potenciál mají i poslední dvě písně Vzkaz a jediný, anglicky zpívaný a nejtvrdší song alba Show Time, který nahrávku uzavírá a jehož kytarová linka a metalový šmrnc jsou absolutně perfektní! Jaká škoda, že muzikanti neohlídali v závěru už evidentně rozladěnou sólovou kytaru!

Ne, vážně. Na textech kapela ještě musí zapracovat, přišlo by i vhod, aby rejstřík témat rozšířila o další motivy (zpívat pořád a jenom o vztazích může brzy zevšednět). Výraznou postavou kapely je zpěvák a basista Pavel Malík. Ten prokazuje na nahrávce nejednou svůj hráčský i pěvecký talent. Artikulačně je Malíkovi dobře rozumět, několik málo nezřetelných slabik není ani tak nedbalou výslovností, jako spíše snahou o pěvecký výraz. Kapela je evidentně velmi dobře sehraná, Stanislav Vendolský není „jednopolohový“ kytarista, ale vedle kvalitní zvukové palety se blýsknul i nejedním zručným sólem. Z hry bubeníka Marka Vítámváse stříká místy až grungeový říz.

Ze všeho nejvíc na nahrávce kapely Ticho! baví ta energie, zdravý muzikantský feeling, jasná a účelná aranžmá a šikovná práce s pestrými stylovými prostředky (funky, ska atp.) a výrazem. Album překvapilo také kvalitními sborovými vokály, které jsou poctivě odezpívané. Žádné chemické úpravy, ale souzvuky, které nejsou jen do počtu, nýbrž dotvářejí funkčně atmosféru. Na debut to kapele šlape slušně. Kdyby se Ticho! vydalo cestou k poznání sebe sama (jako v následujícím úryvku z písně Marie Ann), bylo by opravdu na co se těšit:

Mým dechem stal se vítr s vůní slunečnic do prázdných plic
a mízou těla pryskyřice borovic a dál už nic,
se vším co teď mám, zůstávám jak rub a líc,
šeptám ozvěnám, že složen jsem ze dvou polovic.